Druhý duel a Nymburk. Entuziasmem přetékající tým z basketové Mekky se na utkání evidentě velmi těšil a během pětačtyřiceti minut se nám chystal ukázat, že někdy je nadšení víc než florbalový um.

Utkání začalo v relativně nízkém tempu a hra se přelévala zleva doprava. S přibývajícím časem jsme se stále častěji usazovali v obranné polovině soupeřek a na naše čepele tvrdě začala dopadat nemohoucnost v zakončení. Dovolili jsme si zahodit snad deset výraznějších příležitostí a v kombinaci s bezproblémů chytající Terkou za našimi zády a až na výjimky funkční rozehrávkou se skóre ani po třiceti minutách nehnulo z úvodních hodnot zápasu.

A to nám opravdu nevyhovovalo. Více než se soupeřkami na hřišti jsme se prali s vlastní psychikou a největším nepřítelem se v tuhle chvíli zdály být naše vlastní hokejky, které jakoby mimochodem rozeskákávaly každou druhou přihrávku do nepolapitelného hopíka a naše čepele, které se jakoby vlivem dilatace času při pokusu o střelbu snad otočily na druhou stranu..

Logickým vyústěním tohohle trápení bylo tisíckrát omleté nedáš-dostaneš a soupeřky tak v úvodu třetí třetiny dokázaly dvakrát (po naší chybě v rozehrávce) z úctyhodné vzdálenosti vsítit. V ofenzivní aktivitě jsme nepolevili, ale tentokrát nám opravdu nebylo přáno. Přes velice pohledné útočné kombinace pokaždé scházelo trochu štěstí ve finální přihrávce či v samotném zakončení a trápili jsme se dalších deset minut. Pár desítek vteřin před koncem pak soupeřky ještě potrestaly mizerně postavenou standardku z bezprostřední blízkosti branky a utkání končilo.

Střelecké trápení tedy vyústilo v porážku 0:3 a přesto, že kvalita soupeřek nebyla nijak oslnivá, dokázaly nám, jak moc ve sportu znamená "chtít vyhrát" a zaslouženě nás připravily o tři body.